Ženy

Internetová realita a skutečná realita se velmi liší

Povaha každého z nás je velmi individuální věcí. Tu ovlivnit nemůžeme. Co ale ovlivnit můžeme je to, jak se chováme k ostatním. Zejména ženy se rády pomlouvají, závidí si a intrikují. Je to ale potřeba? Proč to děláme? Dnešní internetová doba přímo vybízí k pomluvám. Prohlédneme si fotku a hned víme, že na značkovou kabelku si slečna vydělala nepatřičně, nebo si na ni naopak nevydělala vůbec.

Internet je zvláštní místo. S rozmachem sociálních sítí se zvýšil počet jejich uživatelů. A samozřejmě jsou to ženy, které mají potřebu skrze sociální sítě “soupeřit”. Často s ženami, které ani neví, že nějaká taková soupeřka existuje. A nebo ji jednoduše nezajímá.

nikdo není dokonalý

Co si myslet o někom, kdo celé dny tráví budováním dokonalé image na internetu, zatímco jeho reálný život není zdaleka tak dokonalý? Proč se mají některé ženy potřebu neustále chlubit kdejakou cetkou, dovolenou někde v chatce na Mácháči, nebo autem za pár tisíc z bazaru? Dá se pochopit, že se někdo chlubí skutečným luxusem, ale není lepší si své úspěchy vychutnat s nejbližšími?

Říká se, že čím víc má někdo potřebu přesvědčovat okolí o svém dokonalém životě, tím víc realita stojí za houby. A něco na tom asi bude. Skutečně šťastný a spokojený člověk přece nemá zapotřebí o svém štěstí neustále přesvědčovat cizí lidi na internetu. Proč taky? Není lepší si prostě užívat spokojený život, než svůj rádoby úžasný život cpát lidem, kteří o to nestojí? Takové vychloubání se s podprůměrnými věcmi trošku zavání scénkou z filmu Slunce, seno a pár facek, kde nezapomenutelná Helenka Růžičková vříská na celý dvůr “Když vy břizolit, tak my kachličky!”

šťastná žena

Proč by vůbec měl někdo vědět kam jedu na dovolenou, a co mi dal manžel k Vánocům? Někteří lidé si pletou sociální síť se svým deníčkem. Veřejné fotky dokonalé rodiny, veřejné informace o tom, kdy jedeme pryč – nemyslíte si, že takové fotky a informace jsou snadno zneužitelné? Potřebujete některé neustálý přísun laiků, zástup obdivovatelek, které nadšeně hýkají nad každou fotkou z fotoateliéru? Zvyšuje vám to sebevědomí? Zapracujte na sobě, je lepší být vnitřně se vším srovnaná, spokojená a hlavně si užívat svůj život, než se hnát za obrazem dokonalosti, které stejně nikdo nedosáhne.

Ženy

Vychrtlé Češky

Duševní poruchy jsou velmi závažná onemocnění, jimiž trpí převážně mladé dívky, nebývá už však výjimkou, že se vyskytuje i u chlapců a mužů různých věkových kategorií. Léčba je velice náročná a zdlouhavá, přesto se následujícím ženám, jež si zde uvedeme, podařilo zákeřnou anorexii poslat ke dnu.
Někteří lidé věří, že zcela se uzdravit z této choroby je nemožné. Tyto ženy nám však dokazují pravý opak tohoto tvrzení.
vyhublá dívka
Začněme nahlédnutím do světa modelingu. Česká modelka Eliška Bučková se s anorexií potýkala od roku 2009. Předtím neměla žádné problémy se svou postavou a sebepřijetím až do okamžiku, kdy jí různé modelingové agentury říkaly, aby zhubla v oblasti boků. Eliška chtěla být dokonalá a podle svých slov chtěla zhubnout okamžitě. Do svého života tak zařadila nesmyslná pravidla o jídle. Například Nejíst po osmnácté hodině. Když se tak z přehlídky vrátila například v půl sedmé večer, daný den už nic nepozřela. Tento příběh má však naštěstí šťastný konec, protože se rozhodla svůj problém řešit návštěvami výživových poradců a navýšením svého denního energetického příjmu.
Další na našem seznamu je Hana Vagnerová. S tou se anorexie táhla dobrých šest let a to od okamžiku, kdy se ve svých patnácti chtěla stát dokonalou pro své rodiče. Vybrala si tak cestu hubnutí a neváhala začít ihned. Následky nemoci se s ní táhly až do jednadvaceti let, kdy stále ještě bojovala s podváhou. Obsese s cvičením se prý ale nedokázala zbavit doteď a je pořád schopna trávit dlouhý čas v posilovnách. Jejím oblíbeným sportem se stalo skákání na trampolíně. Sama však uvádí, že už ke cvičení nemá tak nebezpečný vztah jako dřív.
prostředky na hubnutí
A poslední ženou, jež si v tomto článku uvedeme, je bývalá gymnastka Simona Chytrová. U té porucha jezení nabrala na obrátkách při přestupu do sportovního týmu Věry Čáslavské. Vyhrávala, ale chtěla být ještě lepší a lepší, a tak se rozhodla hubnout. Neměla energii ani na to se při příchodu domů převléci do domácího oblečení. Při váze 36 kilo byla přijata do psychiatrické léčebny v České Lípě, kde se její stav razantně zlepšil. Dle jejích slov jí pobyt zachránil život.