Povaha každého z nás je velmi individuální věcí. Tu ovlivnit nemůžeme. Co ale ovlivnit můžeme je to, jak se chováme k ostatním. Zejména ženy se rády pomlouvají, závidí si a intrikují. Je to ale potřeba? Proč to děláme? Dnešní internetová doba přímo vybízí k pomluvám. Prohlédneme si fotku a hned víme, že na značkovou kabelku si slečna vydělala nepatřičně, nebo si na ni naopak nevydělala vůbec.

Internet je zvláštní místo. S rozmachem sociálních sítí se zvýšil počet jejich uživatelů. A samozřejmě jsou to ženy, které mají potřebu skrze sociální sítě “soupeřit”. Často s ženami, které ani neví, že nějaká taková soupeřka existuje. A nebo ji jednoduše nezajímá.

Co si myslet o někom, kdo celé dny tráví budováním dokonalé image na internetu, zatímco jeho reálný život není zdaleka tak dokonalý? Proč se mají některé ženy potřebu neustále chlubit kdejakou cetkou, dovolenou někde v chatce na Mácháči, nebo autem za pár tisíc z bazaru? Dá se pochopit, že se někdo chlubí skutečným luxusem, ale není lepší si své úspěchy vychutnat s nejbližšími?

Říká se, že čím víc má někdo potřebu přesvědčovat okolí o svém dokonalém životě, tím víc realita stojí za houby. A něco na tom asi bude. Skutečně šťastný a spokojený člověk přece nemá zapotřebí o svém štěstí neustále přesvědčovat cizí lidi na internetu. Proč taky? Není lepší si prostě užívat spokojený život, než svůj rádoby úžasný život cpát lidem, kteří o to nestojí? Takové vychloubání se s podprůměrnými věcmi trošku zavání scénkou z filmu Slunce, seno a pár facek, kde nezapomenutelná Helenka Růžičková vříská na celý dvůr “Když vy břizolit, tak my kachličky!”

Proč by vůbec měl někdo vědět kam jedu na dovolenou, a co mi dal manžel k Vánocům? Někteří lidé si pletou sociální síť se svým deníčkem. Veřejné fotky dokonalé rodiny, veřejné informace o tom, kdy jedeme pryč – nemyslíte si, že takové fotky a informace jsou snadno zneužitelné? Potřebujete některé neustálý přísun laiků, zástup obdivovatelek, které nadšeně hýkají nad každou fotkou z fotoateliéru? Zvyšuje vám to sebevědomí? Zapracujte na sobě, je lepší být vnitřně se vším srovnaná, spokojená a hlavně si užívat svůj život, než se hnát za obrazem dokonalosti, které stejně nikdo nedosáhne.

Podívali jste se na sebe a ihned věděli, že vy dva k sobě patříte. Začali jste spolu randit, chodit a poté i žít. Prvotní zamilovanost a růžové brýle časem opadly, ale i přesto chcete být s partnerem 24 hodin denně a mít kontrolu o tom, co dělá. Jaké jsou nejčastější znaky emoční závislosti?

Vztah je před vším

Není nic špatného na tom, že je pro vás váš vztah důležitý. To je v pořádku. Ale nezdravé je, pokud ho upřednostňujete před svými koníčky, před svou rodinou a zanedbáváte staré známé. A pokud přeci jen vyrazíte s kamarádkami na kávu, stejně celou dobu přemýšlíte, co tak asi dělá váš partner.

Neustálý kontakt a kontrola

Toužíte být s partnerem co nejčastěji a mít neustálý přehled o tom, kde je a co dělá. Když to nevíte nebo se dlouho neozývá jste z toho nervózní. Časté mohou být také „kontrolující“ sms do zaměstnání.

Strach z osamělosti

I když cítíte, že vám to ve vztahu docela skřípe, bojíte se tak samoty a opuštěnosti, že si vždy najdete důvody, proč s partnerem zůstat. Co byste poradila své kamarádce? Myslíte, že je vážně lepší zůstat v nefunkčním vztahu než být sama?

Idealizování partnera

Občas si sice uvědomíte partnerovy špatné stránky nebo něco, co vám na něm vadí. Ale ihned vzápětí si jeho chyby omluvíte a něčím zdůvodníte (byl unavený, měl drsné dětství, nemyslel to tak). Vždyť to vlastně není tak hrozné, nebije vás, tak co?

Potěšení partnera

Partnera se snažíte potěšit za každou cenu. A to i když z jeho strany takový zájem o vaše potěšení není. Chcete mu přece jen udělat radost.

Ujišťování o lásce

Neustále potřebujete ujišťovat, že vás miluje. Ale běžné projevy lásky vám nestačí. Pokud si nejste jistá, nebojíte se partnera několikrát za den zeptat, zda vás také miluje.

Sebevědomí a narcističtí partneři

Většinou jsou emočně závislé na partnerovi ženy, které mají nízké sebevědomí. A opakovaně si vybírají sebevědomé až narcistické muže.

Duševní poruchy jsou velmi závažná onemocnění, jimiž trpí převážně mladé dívky, nebývá už však výjimkou, že se vyskytuje i u chlapců a mužů různých věkových kategorií. Léčba je velice náročná a zdlouhavá, přesto se následujícím ženám, jež si zde uvedeme, podařilo zákeřnou anorexii poslat ke dnu.
Někteří lidé věří, že zcela se uzdravit z této choroby je nemožné. Tyto ženy nám však dokazují pravý opak tohoto tvrzení.

Začněme nahlédnutím do světa modelingu. Česká modelka Eliška Bučková se s anorexií potýkala od roku 2009. Předtím neměla žádné problémy se svou postavou a sebepřijetím až do okamžiku, kdy jí různé modelingové agentury říkaly, aby zhubla v oblasti boků. Eliška chtěla být dokonalá a podle svých slov chtěla zhubnout okamžitě. Do svého života tak zařadila nesmyslná pravidla o jídle. Například Nejíst po osmnácté hodině. Když se tak z přehlídky vrátila například v půl sedmé večer, daný den už nic nepozřela. Tento příběh má však naštěstí šťastný konec, protože se rozhodla svůj problém řešit návštěvami výživových poradců a navýšením svého denního energetického příjmu.
Další na našem seznamu je Hana Vagnerová. S tou se anorexie táhla dobrých šest let a to od okamžiku, kdy se ve svých patnácti chtěla stát dokonalou pro své rodiče. Vybrala si tak cestu hubnutí a neváhala začít ihned. Následky nemoci se s ní táhly až do jednadvaceti let, kdy stále ještě bojovala s podváhou. Obsese s cvičením se prý ale nedokázala zbavit doteď a je pořád schopna trávit dlouhý čas v posilovnách. Jejím oblíbeným sportem se stalo skákání na trampolíně. Sama však uvádí, že už ke cvičení nemá tak nebezpečný vztah jako dřív.

A poslední ženou, jež si v tomto článku uvedeme, je bývalá gymnastka Simona Chytrová. U té porucha jezení nabrala na obrátkách při přestupu do sportovního týmu Věry Čáslavské. Vyhrávala, ale chtěla být ještě lepší a lepší, a tak se rozhodla hubnout. Neměla energii ani na to se při příchodu domů převléci do domácího oblečení. Při váze 36 kilo byla přijata do psychiatrické léčebny v České Lípě, kde se její stav razantně zlepšil. Dle jejích slov jí pobyt zachránil život.