Všichni víme, že krása je jenom pomíjivá. Ani nevím, kdo tohle spojení vůbec vymyslel, ale když to tak vezmu a budu logicky uvažovat, tak je to pravda. Protože je logické, že žádný člověk nevypadá úplně stejně, tak aby tak vypadal tak, jak si přeje. A protože člověk se s věkem mění. A opravdu to není jenom málo. Protože je logické, že každý člověk vypadá jinak ve dvaceti anebo v sedmdesáti letech. Myslím si, že opravdu je mnoho lidí, kteří vůbec ani neví, co je to krása. Krása samozřejmě je taky ta vnitřní, ale taky ta krása vnější. A záleží pouze na každém z nás, čemu dává větší přednost, nebo co dává jako krásu v potaz.
A je opravdu mnoho lidí, kteří vůbec ani o svou krásu nepečují, protože jim je to jedno. A znám několik lidí, kteří svou pozornost raději zaměřuji na něco úplně jiného než třeba jenom na krásu. A já sama jsem byla velice překvapená, když mi třeba moje máma řekla že už o sebe začala pečovat třeba když jí bylo dvacet pět let. A když jsem se jí zeptala, jak přesně o sebe začala pečovat, tak mi řekla, že začala velice brzy používat krémy na vrásky a tak podobně. To mě je třicet dva let a já s tím teprve začínám. Samozřejmě, že chci být stále krásná a vypadat mladě, ale ne vždycky se to podaří.
Takže si myslím, že krása někdy spočívá i v tom, že člověk musí někdy čas od času navštívit třeba plastického chirurga, když chce, vypadat stále mladě a krásně. A protože vrásky jenom tak nezmizí a žádný krém není tak zázračný, že by nám přesně vymazal vrásky z obličeje. Ovšem ale nezapomeňte, že některé vrásky jsou takové vrásky štěstí a od smíchu, takže člověk by také měl hlavně dbát na to, aby neztratil sám sebe. Člověk nemusí za žádnou cenu ztratit svou lidskost a svou podstatu. Někdy to člověk bohužel přežene s plastickou a potom člověk vypadá jako plastová figurka, což není potom vůbec hezké.
